365 malých Mamufů

To je konec

Thu, 16 Feb 2012 22:14:54 +0100

U babičky II

Mon, 02 Jan 2012 15:32:18 +0100

30. prosince 2011

Sešel jsem se s tátou něco sníst, pak jsme se byli projít a pak navštívit babičku. Náhodou u ní byl i strýček s dětmi. Neviděl jsem je také pár let. Dostali jsme vánočku, čaj a povídali jsme.

Bazén

Mon, 02 Jan 2012 15:31:51 +0100

29. prosince 2011

I mezi svátky - a možná právě proto - je potřeba se hýbat. Tak jsme se po vykutálení z pelechů vykopali do bazénu. Samozřejmě to stálo za to, jen to chtělo se předem víc protáhnout. Shodou okolností byl dnes bazén v Podolí zdarma, tak tam bylo celkem dost lidí. I tak se to dalo.

Sám doma II

Mon, 02 Jan 2012 15:31:15 +0100

28. prosince 2011

V podstatě to samé, co včera, jak jinak. V Revelations jsem se dostal pomalu ke konci a dočetl jsem Agathu. Trošku škoda, že na konci mi došlo, že jsem vlastně před pár lety viděl zfilmovanou verzi (nazvanou Rodinné sídlo), takže mi došlo, jak to celé vlastně bylo. Ale nevadí, i tak skvělý román.

Sám doma

Mon, 02 Jan 2012 15:30:53 +0100

27. prosince 2011

Konečně jsem měl volno jen sám pro sebe. Vánoční víkend byl samozřejmě fajn, ale já si už delší dobu potřeboval odpočinout od všeho a všech. A tak jsem se po nutné návštěvě potravin zavřel doma, hrál hry a četl. I když jsem něco z toho načal vlastně už včera večer.

Pustil jsem se ve velkém do Assassin’s Creed Revelations, třetího dílu druhé části trilogie. Jednoduché, že? Každopádně mě hra hned chytla. Drobnosti, které mi vadily na předešlém dílu, byly buď vylepšeny nebo odstraněny. Za to tedy přibyly nějaké nové, ale tak už to asi chodí. Celkově jde ale o zlepšení, takže vcelku není co vytknout.

Zařekl jsem se, že si konečně musím přečíst některou z knížek od Agathy Christie, které mi tu leží už pěkně dlouho. Nakonec jsem sice sáhl po té, kterou jsem včera dostal od babičky, ale i to se počítá.

Nedalo mi to, chtěl jsem zkusit aspoň na chvíli i nového Batmana - Arkham City. Ta hra se mi líbí, ale oproti Arkham Asylum mi přijde trochu moc sandboxová, aniž by k tomu nějak výrazně hráče vedla. Takže sice zaznamenáte nové vedlejší questy, ale nic vás k nim netáhne.

Měl jsem tedy takové kombo - Revelations, Agatha, Arkham City.

U babičky

Thu, 29 Dec 2011 17:02:30 +0100

26. prosince 2011

Mně ranní vstávání nedělá dobře. Ale museli jsme všichni, abychom k babičce dorazili včas. Stihli jsme to před obědem, tak jsme bez velkého váhání rozbalili dárky a pak teprve obědvali.

U babičky vždy bývá chladněji. Velký dům, moc se tam netopí. Babička záměrně přitápí kvůli nám. Jenže ono bývá chladno i venku. Tak teplý prosinec jako letos nebyl snad někdy od roku 1965, jak říkala babička. Venku bylo přes den 7 °C. Bylo mi vedro.

Dostal jsem, krom jiného, další Agathu Christie. Shodou okolností se jmenuje Po pohřbu. Babička všechny knihy, které dává darem, poctivě sama přečte. Některé i víckrát a tato si to prý zasloužila velmi. Tak jsem na ni zvědav.

Večer pak přetopeným autobusem do přetopené Prahy. Ale byl jsem rád, že jsem doma.

Klid

Thu, 29 Dec 2011 17:01:11 +0100

25. prosince 2011

Včera bylo kolem všeho stále dost shonu. Až dnes jsem měl čas si opravdu sednout a nemuset myslet na nic, co bych ještě měl udělat nebo co se bude dít. Tak jsem se konečně začetl do Respektu. Vlastně jsem kousek úvodního článku přečetl už dřív, ale to bylo jen tak mezi jinými věcmi. Jenže teď na mě padala únava a já nebyl schopen číst dál. Vrátil jsem se k tomu ještě později, když jsem trochu pookřál.

Z Prahy jsem si s sebou v notebooku přitáhl hromádku The Big Bang Theory a vlastně na ni ani nebyl čas. Ale tak pro sichr. Horší by bylo nudit se a nemít do čeho píchnout.

Vánoce

Thu, 29 Dec 2011 16:59:51 +0100

24. prosince 2011

Štědrý den v sobotu. Už ani nepamatuju, kdy něco takového bylo naposled. Určitě ještě v době, kdy jsem chodil do školy a měl vánoční prázdniny, takže mě to vlastně vůbec nebolelo. Jenže letos mě to vlastně taky moc nebolí, protože mi zbylo hodně dovolené a já si ji pochopitelně vybral. Přesto, i vlivem událostí posledního týdne, ale převážně proto, že mé vnímání velikosti Vánoc se poslední roky snižuje (nebo se pro mě zmenšuje jejich velikost, nevím), jsem i dnes měl problém si plně uvědomit, že jsou opět Vánoce. Ale ony ani ve velkém být neměly. Máma sama nepekla žádné cukroví (přesto jsme jej měli hromadu - od přátel a známých), dokonce ani perníky, což byla dřív tradice. A mně to letos ani nějak nechybělo. Vše bylo tak nějak klidnější a byli jsme prostě jen rádi, že se zase vidíme.

Tak jsem postavil a ozdobil stromek, zabalil pár dárků, dal si štědrodenní sprchu, mezitím dorazily sestry od svého otce a nakonec jsme společně zasedli ke stolu. Sestry dovezly poctivou rybí polévku, která po rybách cítit opravdu nebyla a byla skvělá. Protože klobásu jsme si s mámou dali už jako lehčí oběd, teď jsem si naložil už jen řízek se salátem. Ani na to cukroví jsme neměli chuť.

A pak dárky pod stromkem…Každý zkrátka dostal, co chtěl, a všichni byli spokojení. Já se jen musím pochlubit s kompletem Stopařova průvodce po galaxii. Těším se na to.

Po pohřbu

Thu, 29 Dec 2011 16:56:48 +0100

23. prosince 2011

Připravoval jsem se k odjezdu na Vánoce k mámě zrovna když probíhal státní pohřeb. Těsně před dvanáctou jsem si sedl k televizi, tak jsem stihl začátek ceremonie (a minutu ticha). Bohužel jsem se opravdu potřeboval sbalit a celá událost měla běžet ještě dvě hodiny, tak jsem televizi vypnul. Nakonec jsem stihl pro změnu ještě závěr. Ale pak už jsem musel opravdu běžet na metro.

Cestou jsem si ještě koupil mimořádné vydání Respektu, abych měl (spolu se speciálem LN) přes svátky co číst.

Mámě jsem pomáhal se salátem a u toho jsme průběžně sledovali opakované záběry z pohřbu (podstatné proslovy mi tak nakonec neutekly), hodnotili a přemítali. Večer jsem si sedl s notebookem k televizi a sledoval starší rozhovor Marka Ebena s panem Havlem. Bylo to moc zajímavé.

Celým dnem se táhla taková lehká sentimentalita, která k těmto událostem neoddělitelně patří. Bylo to smutné a naplňující zároveň.

Smuteční nákupy

Sat, 24 Dec 2011 23:32:47 +0100

22. prosince 2011

Státní smutek začal již včera. Já se dostal ke Koni až dnes, když jsem šel na Václavské náměstí shánět nějaké ty dárky a pár věcí kolem. Byl jsem předtím ještě na Chodově na brunchi. Chtěl jsem využít toho, že jsem v obchodním domě a případně něco koupit už tam, ale nezdařilo se. Tak jsem se moc dlouho nerozmýšlel a jel na Muzeum.

Už byla tma a kolem Koně se stále houfovaly spousty lidí a zapalovaly nové a nové svíčky, aby uctili památku Václava Havla. Svíčku jsem neměl a nechtělo se mi žádnou na místě shánět, měl jsem málo času. Tak jsem se zde alespoň na pár minut zastavil a v tichosti přihlížel. Pořídil jsem pár obrázků, ale nakonec myslím, že je zbytečné je zveřejňovat. Udělali to mnozí přede mnou.

V celém tom shonu a jiných starostech předešlých dní jsem se zde konečně také na chvíli zastavil i sám pro sebe. Je trochu nepříjemné uvědomění, že mě k tomu za poslední týdny přinutila až tato událost. Býval bych zde zůstal déle, rád bych v klidu s někým poseděl v kavárně a podobně. Měl jsem před sebou ale ještě pár pro mě důležitých úkolů, a tak jsem se myšlenkou rozloučil a vykročil náměstím dolů.

První zastávka byl Neoluxor, kam jsem šel zakoupit speciál Lidových novin a vybrat něco pro babičku. Lidí bylo nespočetně, ale brzy jsem našel, co jsem hledal. Tak jsem se vypravil na druhý konec náměstí, dolu do Bontonlandu. Máma chtěla nějaké české filmy. Pár tipů jsem měl, ještě jsem vybral něco navíc a bylo hotovo.

Nyní jsem měl jet na Zličín, kde mě čekal bratránek, abychom vybrali něco pro něj, ale vzpomněl jsem si, že si musím ještě koupit místenku na zítřejší cestu. Takže zpět nahoru do půli náměstí, kde se ve vestibulu metra nachází prodejní místo AMS. Vše by bylo vyřízeno ihned, kdyby přede mnou paní neřešila nějaké dlouhodobé cestovní pojištění pro dceru. Nu což, sedl jsem si a čekal.

Na Zličíně jsme s bratránkem vybrali nějaké kravaty a tašku přes rameno (zabralo nám to rozhodně víc času, než kolik tomu zde dávám prostoru) a pak mě jen hodil autem domu a já byl rád, že můžu padnout.

Dnešek byl opravdu vyčerpávající.

Náhradní program

Sat, 24 Dec 2011 23:23:34 +0100

21. prosince 2011

Zvažoval jsem, zda se nevydat trochu po nákupech nějakých těch dárků. Nebylo toho moc, většinu jsme řešili v rodině nějak hromadně. Nakonec zvítězila lenost a zašel jsem jen pro pár potravin u nás na sídlišti. Měl jsem se původně ještě s někým sejít, ale komunikační kanály mezi námi jsou omezené a dotyčná osoba se neozývala. Mrzelo mě to, těšil jsem se, ale nenechal jsem se tím trápit, využil jsem situace a požádal Milhause o asistenci při vybírání nových bot.

Chtěl jsem něco, v čem se dá chodit v zimě po městě, aby to byly boty kotníkové, ale aby se v nich dalo chodit i na jaře a na podzim. Jinými slovy jsem chtěl trekové boty vhodné do města. Zajeli jsme do Hanibala a já si tam po vyzkoušení asi pěti párů vybral. Sice mi mezitím pěkně zhubla peněženka, ale nelituji. Boty jsou perfektní.

Mezitím mi Viktor nabídl, zda se nechci jít vyčinit. Protože se lepší program stále nenabízel (a mně bylo už jasné, že je to dnes pasé), rád jsem přijal. Tak jsme jeli zase všichni.

Vánoční žeberní speciál

Sat, 24 Dec 2011 23:19:58 +0100

20. prosince 2011

Domluvili jsme se s Táňou, že zajdeme do Jihoměstského pivovaru na vánoční speciál. Před tím jsme měli v plánu zajet s Milhausem do bazénu. Nějak se to vše pomíchalo a do bazénu jsme jeli všichni tři a do pivovaru taky.

Pití bylo jasné, všichni si dali speciál, jen u jídla jsme se rozcházeli. Největším výkonem večera nicméně bylo 800 g pečených vepřových žeber, která si dal Milhaus. Říkali jsme si, tam bude nejméně půlka kostí! Ba vůbec ne, byla jich možná čtvrtina, pak nějaké ty tlusté kousky a zbytek hromada výtečného masa. Bylo toho s přehledem pro dva. Ale bylo to skvělé.

Zaspondělí

Sat, 24 Dec 2011 01:43:00 +0100

19. prosince 2011

Jak se v průběhu dne ukázalo, byl dnešek mým posledním pracovním dnem tohoto roku. Naplánovanou práci se mi podařilo úspěšně dokončit a shodli jsme se, že zítra mě velmi pravděpodobně už potřebovat nebudou. Přesto jsem byl i po tom jediném dni a po víkendu šíleně utahaný, tak jsem byl rád, že jdu domu a že dnes už nic dělat nemusím a zítra hlavně nemusím vstávat.

To, že jsem po odhození myšlenek na práci a s nimi vší pracovní zátěže zasedl k počítači a dlouho do noci hrál Revelations, je už jiný příběh…

BrnoCoffee (KrnoKofi)

Sat, 24 Dec 2011 01:36:19 +0100

18. prosince 2011

Vstali jsme před polednem. Tak akorát udělat si čaj, posnídat kousek medovníku a vyrazit zpět do centra Krna. Na trhy, medovinu, knihy a časopisy. A také si mezitím nechat potvrdít tu smutnou novinu, která se internetem šířila nejprve s nevěřícími obavami, totiž že zemřel Václav Havel.

Sám jsem si v ten moment nedokázal uvědomit význam této události. Alenu to sebralo natolik, že si šla dát ještě jednoho panáka, pro změnu včeloviny. Přemítal jsem o spoustě věcí, zatímco usrkávala (a dala ochutnat i mně), stáli jsme téměř mlčky a mě to všechno tak nějak začalo docházet.

Měli jsme namířeno do Academie. Nejsem znalý města Krna natolik, ale je to velmi pěkné knihkupectví v jížním cípu náměstí Svobody. Alena kupovala časopisy, já rychle prolétal regály knih očima a hledal něco, co by mě mohlo zaujmout. Časopisy byly rozloženy hned vedle menšího regálu plného komiksů.

Právě ten mě pak uchvátil. Vlastně toho zde nebylo moc, ale ihned mě zaujaly tři díly Red Meatu a dvojjazyčné vydání Hany a Hany (v posledním exempláři). Chvíli jsem tím vším listoval a zkoumal, co dalšího zde ještě mají, ale vlastně jsem byl už rozhodnutý. Tak jsem si to všechno koupil. Ano, pro sebe! Člověk si má taky jednou udělat radost, že?

Zašli jsme na oběd a kávu do Spolku a odtud pak rovnou do Rendez-vous café na BrnoCoffee. Sraz byl fajn, i když jsem si říkal, že je už dost velký na to, aby si všichni spolu v klidu popovídali. Nečekaně dorazila i DaKrup, která původně svou účast rušila. Velké překvapení! Dokonce jsem dostal i malou pozornost jako dáreček O:-).

Nachyloval se čas, kdy jsme měli s Táňou utíkat na nádraží, abychom stihli autobus do Prahy. Ještě jsme se otočili v jedné restauraci na večeři (i když to bylo docela dramatické, protože tam nestíhali a já byl nervózní, abychom to stihli na nádraží, ne tak Táňa, která si s takovými drobnostmi nedělá hlavu!) a k autobusu jsme došli tak akorát.

Aby toho nebylo málo, k našemu posilovému vozu se nedostavila stevardka, ani nikdo nedošel se seznamem cestujících, tak nervózní řidič vystoupil na chodník a vyzval nás, ať si prostě nastoupíme, že je mu to všechno jedno, že nic neví, že chce jenom dojet domu. Moc nás tam nebylo, autobus byl skoro prázdný. Do Prahy jsme dorazili v pořádku a na čas.

Krno do třetice

Sat, 24 Dec 2011 01:31:56 +0100

17. prosince 2011

Vydal jsem se po více než měsíci opět do Krna. Cíl byl prostý: zúčastnit se zítřejšího BrnoCoffe. Jenže jet až v neděli se mi nechtělo, přece nepojedu pět hodin tam a zpět jen proto, abych přibližně stejnou dobu strávil na místě. Rozhodl jsem se vyrazit už den předem.

Jenže co z toho? Co v Krně? Nudu jsem si užil už jako film, osobně bych nemusel (ač film se docela líbil). Tak jsem začal rozhazovat sítě. Nejprv tu a tam v těch nejváženějších tůňkách a pak, když se nikdo nechytal, i v běžnějších vodách. Pár rybiček se nakonec nechalo zlákat.

Strávil jsem večer v centru, když se obloha marně snažila ulice pokrýt vločkami, které často tály ještě než dopadly na dlažbu (na ní to měly jisté), pak s několika milými lidmi v kavárně, jejíž jedinou vadou bylo, že mi táhlo na nohy.

A nakonec jsme s mou dočasnou paní domácí před usnutím debatovali o hudbě a jiných zvrácenostech.

Cestování s Hemingwayem

Tue, 20 Dec 2011 14:54:00 +0100

16. prosince 2011

Co mělo být bruslením na náměstí a popíjením svařáku se vlivem počasí proměnilo v posezení v restauraci. Dnes nebylo hledání volného místa o nic lepší než večera. Obvolali jsme dohromady tak šest podniků, než se nám podařilo zarezervovat stůl pro víc lidí. Vyhrál Karavanseráj.

Ačkoli to původně vypadalo, že nás bude až osm, jako veteráni jsme zůstali čtyři a šli jsme to ještě zapít do baru Hemingway. Neznal jsem, je to tam menší, ale stálo to za to. Vysoký komfort a ochotu k zákazníkovi mají až na prvním místě.

Mezi předky

Tue, 20 Dec 2011 14:36:40 +0100

15. prosince 2011

Posledních pár pracovních dní do konce roku přede mnou. Podmínka je ale jasná - je třeba dokončit rozdělané věci. Večer jsme strávili v pravěké jeskyni mezi malbami mamutů a jiné divé zvěře. Sehnat v tuto roční dobu ve večerních hodinách místo v restauraci je skoro nemožné.

Večírek

Fri, 16 Dec 2011 00:26:09 +0100

14. prosince 2011

Firemní večírky… mají vůbec smysl? Minimálně se tam člověk nají a napije na firemní náklady, ale určitě je to i společenská událost. U nás je to trochu problém, protože jsme všichni na projektech mimo firmu a vlastně se vůbec navzájem neznáme. Takže je to taky trochu komedie, když se pak vyhlašují nějací ti zaměstnanci roku a podobné věci a vy ty lidi vlastně vůbec neznáte.

Plavání

Fri, 16 Dec 2011 00:20:39 +0100

13. prosince 2011

Začíná být znát, že jsem se začal zase trochu hýbat. Alespoň v tom bazénu mi to jde o něco lépe, než když jsem byl letos na podzim poprvé. Počáteční zlepšení je vždy relativně největší, takže mám stále co dělat. Ne že by byl teda kdy důvod přestávat, pohyb je potřeba.

Moc

Fri, 16 Dec 2011 00:17:18 +0100

12. prosince 2011

Nevím, jak to dělám, ale poslední dobou jsem po práci akorát tak na padnutí. Je toho všeho na mě nějak moc asi.